Zpověď naší čtenářky: Zhubni nebo tě nechci

Ze všech stran na nás křičí samé diety – dieta podle hollywoodských hvězd, krabičková dieta, dieta ovocná, dieta týdenní, dieta na čtrnáct dní, zhubněte do plavek… Každá z nás ale víme, že ne všechny diety fungují a pokud k tomu nepřipojíme také nějaký ten pohyb a snahu, nikam to nevede a přinejmenším za čtrnáct dní máme kila zpět. Pokud se s tím dokážeme smířit, není v tom vlastně žádný problém. Horší je, pokud nám nějaké to „kilčo“ navíc postupně devastuje život…

„ Narodila jsem se štíhlá, po mamince, a nikdy jsem se nijak  zvlášť nestarala o to, co jím. Tak jako jsem se nijak zvlášť nestarala o svůj vzhled celkově a bylo mi tak za celý život asi nejlíp. Když jsem si našla přítele jako vystřiženého z románu, vnímala jsem to vlastně jen asi jako takový bonus  ke všemu dobrému, co mě v životě potkává. Zkrátka šťastné dítě. A byli jsme spolu šťastní a nic nám nechybělo. Jako v reklamě na štěstí. Jenže pak se to začalo kazit – když jsem otěhotněla a ještě ze začátku jsme se na sebe usmívali, stále jsem měla dojem, že je vše perfektní. Netušila jsem, že je můj muž tak upjatý na vzhled.

Přibrat v těhotenství je normální. O trochu méně normální je to zase v pohodě shodit. Každé mamince někde nějaký ten tuk zůstane. A tak se nám narodil Tomášek – to nejkrásnější stvoření, které mě při všem tom životním úspěchu mohlo potkat. Nikdo neměl šanci vidět mě v jiné náladě než usměvavou a spokojenou. Pak se na mě ale přítel a otec mého dítěte v jednom začal mračit – A kdy chceš jako shodit ty kila? Nechci takovou baculku, jasný?!

Znělo to od něj příliš krutě, než abych mu uvěřila, že to myslí vážně. Vždyť mě má přeci rád! No ano, zůstalo mi po porodu deset kilo, které se mi nedařilo sundat. No a co? Když se mě ale přestal novopečený otec dotýkat a zcela ustal náš sexuální život, pojala jsem podezření, že je asi skutečně něco špatně. Ale co?

Čekal mě tvrdý dopad z nebeských výšek štěstí do reality: Tak co bude s tím hubnutím, máš nějaký plán? Nechci tlusťošku, něco s tím udělej, protiví se mi ty tuky! Řekl mi pak jednoho dne a já zůstala oněmělá stát. Myslí to doopravdy vážně? Říká to muž, který mne tolik miloval, opravdu od srdce?

No a pak se jednoho rána sbalil a odešel. Neslyšela jsem ho balit se, vzbudila jsem se až když už byl na odchodu s kufrem v ruce a on se na mne podíval a prohlásil, že se na to nemůže dívat.

Peníze na Tomáška posílá a občas zavolá, aby zjistil, jak se ten malý má, ale o mě se nezajímá vůbec. Zhroutila jsem se. Nikdy jsem neměla důvod svůj vzhled řešit. Teď jsem zůstala sama s dítětem a s deseti kily navíc a nevím, jak dál. Skutečně může trocha tuku takto vztah rozbořit? A mám ještě naději na normální, plnohodnotný vztah? Nebo mám snad nejdříve zhubnout a jít odprosit „otce,“ že už jsem zase štíhlá, aby se vrátil? Nebo snad jeho chování znamená, že měl už dávno nějakou milenku a mou váhu použil jen jako záminku? Jak mám teď postupovat dál?…“

Existují opravdu muži, kteří své city plně orientují jen podle toho jak vypadáte? A když vám naprosto sešlapou sebevědomí, kterým směrem v životě pokračovat pak dál?

Tady je každá rada drahá. Nejhorší na celém příběhu vnímám to, že jste s chlapečkem zůstala bez otce. Netroufám si vám radit, jen vyjádřím svůj názor.
I přesto, že je to velmi citlivá záležitost, nebudu vám nic nalhávat. Přibrat v těhotenství je opravdu celkem běžné. Co ovšem není zcela v pořádku je skutečnost, že jste s kily navíc neměla v plánu zatočit.  A to ani přesto, že vám přítel říkal, že mu to vadí (byť dost nevybíravým způsobem). Je až s podivem, kolik mladých žen dnes po svatbě, nebo po porodu o sebe přestane pečovat v domění, že když už toho svého samce mají doma, že je to už navždy. Ale to je velký omyl, jak jste bohužel i vy sama zjistila. Vypadat pokud možno co nejlépe a pečovat o sebe, to by měla být povinnost každé ženy i muže. Když si toto pravidlo osvojíme, nebude tolik rozpadlých manželství. I když je to jen jedno z pravidel pro udržení partnera, my zůstaneme pouze u něj, protože o tom je váš příběh.
Neporadím vám, co máte teď dělat vy, ale řeknu vám, co bych dělala já. Pokusím se být stručná. Svůj bol bych si chodila léčit někam do tělocvičny, či posilovny. Nejen, že spolu se správným jídelníčkem shodíte nabraná kila ale sportem bude váš mozek zanedlouho vyplavovat tolik potřebný hormon štěstí a vy se budete cítit lépe. Se shozenými kily roste přímo úměrně i sebevědomí, které po každém takovém zážitku leží někde v prachu. S partnerem, jež vás opustil bych už nepočítala. Nechtěla bych už spojovat svůj život s někým, kdo sbalí kufry ve chvíli, kdy se mi objeví nějaká vada na kráse.  Žila bych si svůj, pokud možno hezký život spolu se svým děťátkem a počkala bych si, až se objeví nějaký „kvalitní“ muž.  Není kam spěchat ani proč se trápit. Jste mladá, máte zdravé děťátko a mnoho krásného před sebou. A i když  váš budoucí partner (kterého určitě potkáte) nebude hovado, jako ten minulý, nezapomeňte na to jedno důležité pravidlo. Přeji vám i vašemu kloučkovi šťastný život.

Vaše Chilli

Autor: magda
Hodnocení:

- 100,00%
3

 Loading ...